YARRA – sólový projekt leadera Argemy Jaromíra Hnilici je na světě

Když mi před časem zavolal bývalý klávesák Argemy Dan Škrášek, aktuálně nejen hudebník, ale i producent, promotér a já nevím co všechno, myslel jsem si zpočátku, že se z něj stal i cestovatel. Snažil se mi vysvětlit něco o projektu YARRA. Jelikož jsem zrovna nestíhal, zavolali jsme si o hodinu a už jsem pochopil, že nepůjde o stejnojmennou řeku v australském spolkovém státě Victoria, která je skoro 250 km dlouhá. V tomto případě jde o nový sólový projekt leadera populární Argemy Jaromíra Hnilicu. Pokud vám to jméno něco říká, pak vězte, že pokud jste sledovali soutěž Hlas Česko Slovenska před asi osmi lety, určitě vás zaujal svou verzí skladby Set Fire To The Rain zpěvačky Adelle. Pak už jeho kroky směřovaly z kapely Sillage do Argemy, kde je doposud. Tak jsem jej pozval ke „zpovědnici“ a hodili pár zasvěcených vět.

YARRA

Jak jsi začínal a kdy jsi v sobě objevil pěvecký talent?

Když se na to podívám s odstupem času, tak mám pocit, že jsem v životě nic jiného dělat nechtěl. Zpívání mě bavilo v podstatě od mala. Asi i proto, že jsem to denně slyšel doma. Oba moji rodiče zpívali v kapele a mě hrozně zajímalo, jak to vypadá na zkouškách, na vystoupeních a zajímalo mě vše okolo muziky. Byli taková ta klasická plesovo-barová kapela, která hrála v podstatě všechno, co se tehdy u nás hrálo v rádiích (střední proud). A občas i něco ostřejšího.

Od sedmi roků jsem chodil na klavír, později na bicí a do toho jsem chodil na hodiny zpěvu. Ale popravdě, dost jsem to flákal. V té době mě bavil nejvíc fotbal. První kapelu jsme měli už na základce. Už tenkrát jsme měli vlastní písničky. Byl jsem takový zpívající bubeník. Později jsem hrál v punkové kapele na škole v Hradci Králové. Na to rád vzpomínám. Hlavní zlom nastal v roce 1990, kdy jsem byl u zrodu skupiny Fan Daniel.

Hráli jsme opravdové koncerty, zábavy, vlastní i převzatý věci. Tam jsem byl ze začátku pro změnu asi rok zpívající basák, protože jsme nemohli nikoho sehnat. Takže když se ptáš, kdy jsem v sobě objevil pěvecký talent, tak musím říct, že vlastně ani nevím. Ono to tak nějak vyplynulo.

Po soutěži Hlas Československa po tobě sáhla Argema, která podle posluchačů ti sedla jako rána Poborského na Euru 1996. Cítíš to taky tak?

Když to říkají fanoušci Argemy, tak na tom asi něco bude. Já jsem písničky Argemy znal, teda spíš ty starší věci. Dokonce jsem jich pár i zpíval. To byla výhoda, nemusel jsem se některý ani učit. Je jedno, co jsem dělal předtím nebo dělám teď za hudbu. S kluky jsme si sedli a funguje to jak na pódiu, tak i mimo něj. A to je podstatné.

Je něco co bys změnil?

Vždycky se dá něco změnit a dnešní doba je tak flexibilní, že to co fungovalo před dvěma lety, už nemusí fungovat dnes.

Jakou hudbu posloucháš?

Poslouchám všechno, co mě nějakým způsobem zaujme. Většinou se zaměřuju na zpěv (logicky…smích), ale ne vždycky je to pravidlo. Prostě mě to musí bavit, nevím proč. Já tohle neumím vysvětlit. Teď možná někoho překvapím, ale nikdy mě třeba nebavily takový ty kapely tipu Halloween atd. Jsou tam výborní zpěváci a muzikanti, ale mě ta hudba nic neříká. Nemám vyhraněný žánr. Mám rád funky, pop, rock, metal. Líbí se mi i propojování stylů.

Kam směřuješ?

Tak cíl máme všichni stejný. Přežít. Dožít se dalšího rána. Ale vážně, chci teď dodělat to, co mám rozdělaný a to je současný projekt Yarra, na kterém pracuji. Ten chci dotáhnout do konce. Bez podpory mých dvou kolegů bych to se svou leností nezvládnul (…smích). Já potřebuju za sebou motor, který mě občas popotlačí. No a samozřejmě pokud mi to zdraví dovolí, neslezu z podia.

A prozradíš nám, o co v projetu Yarra jde?

No vidíš… Teď si uvědomuju, že jsem vlastně ještě nikde nezveřejnil, že chci vydat autorské album. Tak už je to venku. Ono to vzniklo úplně spontánně. To, že chci natočit něco svého jsem věděl už dávno, ale tak nějak jsem pořád laboroval jak a s kým? V loni na jaře mi volal Dan Škrášek, že má pro mě malý kšeftík. Nazpívat jednu věc u něj ve studiu pro nějakou firmu. Potom jsme sedli, kecali o práci a o životě. Dohodli jsme se, že uděláme dvě věci na zkoušku u něj ve studiu.

Poslal jsem Danovi dva „demáče“ a asi za měsíc mi poslal první nástřel. WAU, pecka, takhle to chci! Třetí do party je můj dlouholetý kamarád z dětství Marek Holešovský, se kterým jsme vyrůstali na stejné ulici a bydleli naproti sobě. S Markem jsme skládali a hráli první vlaštovky už jako děti. A vlastně od té doby jsme zjistili, že jsme nějak propojeni a že to funguje. Od té doby spolupracujeme a doufám, že budeme ještě hodně dlouho.

Máš plány vedle Argemy koncertovat i s vlastním projektem?

Samozřejmě bych chtěl tento projekt Yarra představit lidem i naživo. Něco se rýsuje na podzim. Momentálně doděláváme album a vymýšlíme koncertní program, obsazení a dalších milion věcí. Je mi jasný, že bude náročnější skloubit obě kapely, co se týče živých hraní. Nechci ale předbíhat, přece jen. Je to ještě v plenkách.

Texty a hudba? Kdo je pod nimi podepsán?

Hudbu si píšu sám, texty dělá Marek. Ne že bych žádný nenapsal, ale mně se povede text, aby se mi líbil jednou za uherskej rok. Spíš nahodím nějaký téma, první dvě, tři fráze v refrénu, aby se měl textař čeho chytit, a pak je to na něm. Ale jsem docela striktní ve frázování, takže je to někdy docela boj. Produkci má na starost Dan a musím říct, že nás vždycky něčím překvapí.

Jak bys hodnotil současnou hudbu u nás i v zahraničí?

Za sebe musím říct, že se občas ztrácím v tom, jestli písničku, kterou slyším z rádia, zpívá česká nebo zahraniční kapela. Kvalita nahrávek, sound jaký používají dnešní mladí interpreti u nás, je takřka srovnatelný se zahraniční nahrávkou a je to v pořádku, tak to má být.

Spousta jich dnes natáčí v zahraničí pod vedením zkušených producentů. Díky možnostem, které nám umožňuje dnešní doba, technika, sociální sítě, cokoli nového se objeví na trhu si můžeme druhý den stáhnout nebo objednat. Hudebníci můžou komunikovat přes sociální sítě. Předávají si zkušenosti v reálném čase, i když jsou na druhé straně zeměkoule.

To všechno má na dnešní vývoj v hudbě vliv. Dřív jste si koupili desku nebo kazetu své oblíbené kapely a studovali, jak to tam ta kytara hraje. Dneska tohle všechno najdete na internetu i s tabulaturou a podrobným výkladem. Na začátku je to ale vždycky stejný. Musí být dobrý produkt, dobrá píseň.

Co říkáš na všudy přítomné covery?

Covery budou asi věčné téma. Stejně jako revivalový kapely. Mají spoustu příznivců a asi i stejný počet odpůrců. Na coverech si můžete dnes i slušně vydělávat na sociálních sítích. Mě osobně covery nevadí a některé verze jsou fakt hodně zajímavý.

Kdybych měl některý vypíchnout, tak si vzpomínám, že jsem kdysi hrával Smooth Criminal od Michaela Jacksona v podání kapely Alien Ant Farm a to byl slušnej nářez. 🙂 Základem je hit, a pak záleží na vkusu každého soudruha, jak si to přebere. 🙂

Díky a těšíme se na nový projekt. Muzika.cz bude rozhodně u toho!