Tanja: „Samozvané básníky a šišlající bláboly v hudbě nemusím!“

Když se podíváte na Tanju, máte pocit, že se zastavil čas. Když si poslechnete její hlas, běhá vám mráz po zádech… Fenomenální rocková diva se po letech vrátila zpět na scénu a rozčeřila rockové vody. Nad hlavou přestal létat rokenrol a anděl se svatozáří začal plnit éter i festivalová pódia. Proto byl jen krůček k tomu, si její návrat přiblížit a zjistit současně, co je nového.

TANJA

Jak prožíváš návrat na výsluní?

Myslím, že můj návrat proběhl docela přirozeně, ale určitě nečekaně. V podstatě jsem neměla v úmyslu se vrátit vůbec do ČR a na koncertní podia. Ale pocházím z města Vratimova, tak to už samo o sobě něco znamená a možná to bylo osudově dané. Dokonce mám písničku z CD „Ďábel se svatozáří“ které nikdy nevyšlo „Dálky na návraty“. A to je v podstatě asi můj život. Vracet se z dálek.

A pak přišel návrat k Citronu?

Odstěhovala jsem se v 90 letech na 16 let blízko k Praze do městečka Kamenice. Ale i tam jsem sporadicky zpívala se skupinou Aréna a nikdy mě nenapadlo, že se někdy vrátím se vším všudy na Moravu a k Citronu. To prostě nevymyslíš ani v béčkovém filmu. Ale vzala jsem to pěkně oklikou přes Řecko, Německo a Švýcarsko. Po 16 letech jsem odešla z Kamenice, a jak jsem žila s partnerem v Německu, tak jsem dojížděla na Moravu na pár koncertů se skupinou Ahard, kterou mi doporučil jazzman, výborný muzikant i člověk Boris Urbánek.

Radim Pařízek nás slyšel na koncertě v Hlučíně, slovo dalo slovo a zkusila jsem to opět s Citronem jako host. Následně se stala další osudová záležitost a to, že se Citron ve „starém složení“ rozpadl a vrátil se Láďa Křížek. Já zůstala v Citronu a dále už to známe. Jezdíme, hrajeme a koncertů neustále přibývá, což je příjemné a doufám, že vzhledem k současné situaci (díky nebezpečí coronavirusu) je časem všechny odehrajeme.

Říká se, že jsi ženská rocková jednička u nás…

Ano mám ráda rockovou muziku se vším, co s tímto souvisí, ale určitě bych se nepasovala na rockovou jedničku.

Co ti na dnešní hudbě vadí a co imponuje?

Mě v podstatě v hudbě nevadí nic, protože když se mi něco nelíbí, tak to neposlouchám, vypnu anebo přeladím. Imponují mi nápady, originalita v jakémkoliv oboru a tak i v muzice. Ale co nemusím a okamžitě vypínám rádio, když slyším tzv. samozvané básníky, kteří nejsou ani básnící ani zpěváci a jsou to jenom šišlající bláboly. Láska-páska.

Vše je ale poplatné době. Hlavně rychle, zběsile a všichni umí všechno. Zpěváci, herci, tanečníci, politici, atd. Vše hned a pěkně universálně použité modelka-zpěvačka, zpěvačka-herečka, herečka-moderátorka a nejlépe vše dohromady. To platí i v mužské podobě.

Má rocková hudba budoucnost v záplavě „recitátorů“ všeho druhu?

No vidíš, to je přesně to, o čem jsem teď říkala. Nevím, asi nemá. Jsme taková odnož, ale poctivá. Taky se rock ubírá trošku jiným směrem. Ale kolem rocku je tak zatím „přirozeno“ a veselo, na festivalech se lidé baví, užívají si to, tak potom mě to baví taky.

Kdo se ti stará o hudbu a texty?

Většinou je to práce muzikantů z Citronu, kteří mě doprovází na koncertech, doplněno o autory kamarády, které mám ráda a kteří mi umí napsat písničku, či text na tělo. Není jich mnoho, ale jsou.

Co kapela? Měla jsi touhu po vlastní, ale využíváš často kapacit jinde?

Ano někdy zabruslím i jako host k jiné skupině a prostě si jdu zazpívat a užít si to. Jsou to většinou opět kámoši a fajn akce – Lautr, Sjetý Gumy, kdysi Aréna, Ahard, atd. V současnosti mám nazpívaný duet se slovenskou skuinou Eufory a krásnou klavírní baladu s Dominikem Fajkusem a H. Hanouskem, které je tzv. „zabruslením do jiných vod.“

V současnosti jsi jedna z hvězd skupiny Citron – jak probíhají koncerty?

V současnosti má premiéru klip „Křížová cesta“, tak jsem zvědavá, jak se bude líbit a jaké budou reakce. I když si je ráda čtu, tak většinou nereaguji, protože se nerada zamíchávám do nekonečných diskuzí. Ale ráda si je přečtu i na www.muzika.cz.

TANJA – Křížová cesta