Pavel Roth - Zahradu ticha jsem vůbec nechtěl!

Neznám moc lidí, kteří by na kytaru nezkoušeli hity Pavla Rotha. Sám si vzpomínám, že Zahrada ticha byla vždy „na skladě“ a hrála se všude - od jamů s muzikanty po táborové ohně. A kdo se alespoň jednou v životě potkal s tímto člověkem, poznal pohodáře, kamaráda a slušného člověka, který se rád baví muzikou a životem jako takovým. Dát se s Pavlem do řeči není problém, zahrát si s ním fotbal v týmu hvězd Arabela nebo posedět u piva a kecat o muzice je radost. A tak jsme spolu zavzpomínali a také jsme si řekli, co je u Pavla nového.

Pavel Roth

Co dělá legenda hitů dávno minulých v současnosti?

Především si myslím, že písničky jako Krásnější než růže, Stále zasněná, Princezna nebo Zahrada ticha, které se stále hrají v rádiích, nejsou hity dávno minulé, spíš dávno natočené. No a co dělá muzikant? No přece muziku, stejně jako celý život. Ve větším klidu, s větším nadhledem a s názorem, který si teď už mohu dovolit a nemusím dělat ústupky.

Jak se zpětně díváš na svou kariéru?

Jako na celý svůj život. Něco se povedlo, něco bych teď už dělal jinak.

Bylo to tehdy lehčí než dnes?

Bylo to jiné. Nebylo možné obejít schvalování textů, vystupování bylo podmíněno kvalifikační zkouškou, která sice měla i politický podtext, ale zároveň vyžadovala určitou odbornost. Teď existuje mnoho cest, jak dostat muziku k posluchačům.

Jak vznikala Zahrada ticha?

Po vojně jsem zpíval ve skupině Benefit a Markýz John a tam se o mě dozvěděl Ivan Sekyra a dostal jsem lano do Projektilu. Ivan mi ve zkušebně přehrál písničky včetně Zahrady a já se zhrozil, že tohle přece nebudu já bigbíťák zpívat. V té době jsem dostal lano od skupiny Orient, kde jsem konečně mohl uplatnit svoje písničky.

Po roce se Ivan objevil znovu s bubeníkem Karlem Jenčíkem a několika písničkami mě přesvědčili. S Orientem jsme totiž došli do stadia, že některé písničky jsem musel napsat do partitur a to byl konec. Ivan s Karlem dokázali za hodně peněz zařídit frekvence v karlínském studiu A a rozhodovalo se, co tam natočíme.

Jasné byly Uvadlé růže, ale se Zahradou byl boj, Ivan byl neústupný. Nakonec jsem souhlasil s tím, že ten kolovrátek rozmělním narůstajícími hlasy a kánonem. Dohra na foukací harmoniku už byla jen moje snaha zaplácnout dlouhou dohru.

Na melodii kánonu se podílel Karel Jenčík, který je jako muzikant velmi políbený. Je legrační, kolik lidí se dnes hlásí k aranži této písně a kolik jich tehdy ve studiu údajně bylo. Dokonce kolik jich se mnou ty hlasy zpívalo. Já jsem písničku komplet nazpíval, zahrál na kytaru a foukací harmoniku. Ivan Sekyra nahrál svou kytaru, Karel Jenčík bicí a Zdeněk Fák baskytaru.

Co zajímavého chystáš?

Kromě živých vystoupení pomalu pracuji na desátém albu a nikam nespěchám.

Naše tradiční otázka je co říkáš na covery?

Některé se podaří dokonce lépe než originál, ale často v nich vidím jen pokus svézt se na vlně úspěšné písničky.

...a jak vidíš současnou hudbu?

Jako v každé době se něco podaří, něco ne. Celkově mám dojem, že díky současné technice, kdy každý může natočit písničku v obýváku, často chybí hudební nápad a většinou i kvalitní text.

Já jsem měl to štěstí, že jsem mohl spolupracovat s výbornými skladateli, muzikanty i textaři, mezi něž patřili např. Karel Svoboda, Vašek Zahradník, Václav Týfa, Zdeněk Rytíř, Karel Šíp, Vladimír Poštulka, Eda Krečmar a další. Hodně mě to ovlivnilo.

Máš ještě nějaké nesplněné hudební přání?

Svoje přání si postupně plním, takže dokončím pár písniček a vydám album Muzikant.

...držíme palce a nezapomeň nás informovat!

Upozornění na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments