Nevidomý zpěvák Honza Jareš nemá v povaze se nudit

Honza Jareš je talentovaný zpěvák a klavírista, který před nedávnem vydal svou novou desku Doktor duší. Přestože je nevidomý, povedlo se mu úspěšně ukončit studium na Pražské konzervatoři. Více o novém albu a jeho vnímání dnešního světa zjistíte v následujícím rozhovoru.

Jak trávíte aktuální dny?

Stejně jako u mnohých lidí a speciálně muzikantů je můj program ovlivněn korona krizí. Během podzimních měsíců jsem měl odehrát mnoho koncertů, sólových i s kapelou a všechny jsou zrušeny nebo odloženy na neurčito. Moc se těším až se zase začne hrát, protože kontakt s publikem se nedá ničím nahradit. Ale jinak se nenudím, studuji nové skladby, mám čas na angličtinu, učím se pracovat s novým počítačem a také mám dost času na sport. Rád jezdím na kole, na tandemu, běhám, chodím na turistické pochody a plavu, i když to teď zrovna taky nejde.

Před nedávnem jste vydal svoje nové album? Jak byste jej popsal?

Nové album obsahuje 12 původních písní, které pro mě složil Tomáš Kympl. Titulní písní, podle které jsme album i pojmenovali, je písnička Doktor duší, se kterou jsem loni získal Platinovou dvanáctku za 12 vítězství v hitparádě Českého rozhlasu Dvojka. Písničku mi Tomáš napsal přímo na tělo jako osobní výpověď, stejně jako některé další písničky Vnitřní zrak, Na cestách nebo Čtení. Na desce jsou i klasické balady jako Dvě stě let či Dobrou noc Aničko inspirovaná mojí malou neteří. Ale posluchači naleznou na desce i rytmičtější skladby jako Lajkuju, Rakeťák, Peklo a Sun John či třeba zábavné hudební bajky o zvířatech. Budu moc rád, když si deska najde cestu do srdcí lidí.

Která písnička se pro vás z něj stala tou nejoblíbenější?

Písničky z desky mám rád všechny, každou trochu jinak. Skladba Na cestách vypráví o mojí veliké zálibě v cestování, Čtení je o tom, že vášnivým čtenářem se může člověk stát bez ohledu na to, zda čte očima nebo prsty. Mou nejoblíbenější písničkou je v této chvíli asi Doktor duší, se kterou jsem prožil několik měsíců v rozhlasové hitparádě. A takovým mým tajným favoritem je písnička Vnitřní zrak, která se na desku dostala až jako jedna z posledních a vypráví o tom, že život vidícího a nevidomého člověka se zase až tolik neliší.

Kterou píseň trvalo nejdéle dokončit, bylo s ní nejvíce práce?

S každou písní, kterou jsem na desku připravil, jsem měl dost práce. Nahrával jsem zpěv i klavír a obojí muselo být perfektní. Pokud se ptáte, která skladba byla nejsložitější, pak je to Vnitřní zrak. Má bohatou harmonii a vyžaduje precizní intonaci. Výsledek se ale povedl, je to krásná skladba, kterou plánujeme představit po Novém roce v hitparádě Českého rozhlasu Dvojka. Věřím, že se bude posluchačům líbit.

A kterou skladbu jste měl naopak hotovou hned?

Docela snadná byla písnička Na cestách. Je to veselá, optimistická a jednoduchá melodie, kterou není těžké si zapamatovat.

Kdo vám s deskou nejvíce pomohl?

Jednoznačně Tomáš Kympl. Nejenže složil hudbu i text ke všem písničkám, ale také celou desku produkoval. Pod jeho vedením jsem studoval všechny skladby a s ním jsem nahrával pěvecké i klavírní party.

Inspirujete se tvorbou svých oblíbených umělců? Myslím tím, že byste si někdy řekl, takhle nějak bych chtěl, aby tahle písnička zněla.

Inspiraci hledám u mnohých interpretů. Mým velkým vzorem je Elton John, koneckonců stejně jako já je zpívající klavírista. Mám rád jeho zpěv i klavírní přednes. Byl jsem na jeho několika koncertech v Praze a pokaždé to byl velký zážitek. Z českých interpretů rád poslouchám Jaromíra Nohavicu a mnoho let byl mým vzorem Pavel Bobek, jeho civilní zpěv a písně s krásnými českými texty.

Pokud byste mohl být autorem jedné jakékoliv písně, která by to byla? Která je vaší nejoblíbenější?

Já sám neskládám ani hudbu ani texty, jsem interpret a zpěvák, který se doprovází na klavír. Tento obor moc lidí nedělá, není jednoduché zpívat a hrát na klavír současně, tím spíš, když na klaviaturu nevidím. Ale pokud se ptáte na píseň, kterou bych si přál složit, tak to bude některá z tvorby Eltona Johna nebo Leonarda Cohena.

Jak to vypadá s vaší koncertní sezónou?

Stejně jako asi u všech kolegů. Na letošní jaro jsem měl naplánováno hodně koncertů, několik jsem jich stihl odehrát v únoru. Poslední jsem hrál 10.března. a poté se do poloviny června nesmělo hrát. Přes léto jsem měl dost práce, dostal jsem mnoho pozvání, většinou na sólové koncerty na letních akcích. Bylo poznat, že organizátoři jsou finančně limitováni, a proto volí sólová vystoupení. Také na podzim jsem měl naplánováno hodně vystoupení, na kterých jsem chtěl představovat svoji novou desku Doktor duší, ale od října se opět nehraje. A vypadá to, že už nestihneme ani vánoční koncerty. Samozřejmě, že mě to mrzí, ale nedá se s tím nic dělat.

Čím se udržujete v dobré náladě?

Kontakt s publikem a živá vystoupení velmi postrádám, ale zábavná práce mi nechybí. V posledních dnech dávám mnoho rozhovorů v souvislosti s novým albem, příští týden mě čeká natáčení klipu. Tedy se nenudím, to ostatně nemám ani v povaze.

Co byste doporučil čtenářům k udržení optimistické nálady?

Udržet si dobrou náladu není v dnešních dnech úplně snadné. Ale stejně jako pokaždé v historii i současná pandemie jednou pomine a život se začne vracet do normálních kolejí. I když ty koleje už nebudou úplně stejné jako dřív, ale takový už je život. Jinak doporučuji vyrazit na procházku krásnou podzimní přírodou a doma si pak uvařit čaj nebo svařené víno a pustit si hezkou hudbu. Třeba moje album Doktor duší.

Díky za příjemné povídání a držíme palce v další hudební činnosti.

Upozornění na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments