Michal Šindelář vzpomíná na otce novým albem „Můj táta Dědek“

Dítě slavných rodičů to nemá někdy jednoduché. Otec legendární basák Katapultu Jiří "Dědek" Šindelář a matka herečka Lenka Šindelářová, známá převážně z působení u BB Ivana Mládka. Své první bicí dostal darem ve třech letech od „zpívajícího bubeníka“ Víti Vávry a jako jinoch sotva ztepilý dokonce hrál po boku otce v legendárním Katapultu, kde nahradil nemocného Tolju Kohouta. Po osmi letech opouští toto rizikové pracoviště v této kapele (v pořadí devátý bubeník) a vydává se vlastní cestou. A právě nyní nastal čas dát se do řeči se sympatickým Michalem a pokecat o jeho hudební kariéře.

Tak Michale, co je u tebe nového?

Jsem hodně konzervativní typ člověka, takže se rád držím ve svých zaběhlých kolejích a s novinkami zacházím velice opatrně, ale co se týká muziky, tak letošní rok je plný výsledků dlouhodobější práce a z toho mám samozřejmě radost. V srpnu jsme pokřtili desku věnovanou památce mého táty (Jiřího „Dědka“ Šindeláře) s názvem „Můj táta Dědek“, v listopadu jsme dodělali stejnojmenný, dokumentární film pro Českou televizi, který bude mít premiéru v lednu 2021. Je mi ctí, že mé pozvání k tomuto projektu přijaly takové legendy jako: David Koller, Milan Broum, Milan Špalek, Karel Novák, Wojtta Říha, Petr "Bob" Šťastný, Láďa Vostárek...
Zároveň jsem dokončil autorskou desku „Jak přicházejí sny“ - ta vyjde 21.3.2021 - tři písníčky z desky jsou již venku v podobě videoklipů (Dřív než ti dojde, Co na tom sejde a P.S.), a jsou k vidění na YouTube.
A v neposlední řadě - v únoru příštího roku vyjde i sólová deska Ondřeje Hejmy - „Dáreček“, na kterou jsem nahrával bicí.

Jsi synem slavných rodičů. Je to na obtíž, nebo je cesta snadnější?

Na obtíž to může být maximálně v začátcích, kdy Vás lidé hodnotí podle rodičů, ještě předtím, než se seznámí s Vaší prací a přístupem. (Obzvlášť když skoro v každém z nás je od dětství zakořeněná písnička „Pec nám spadla“ - „Starý pecař není doma a mladý to neumí“ 😀 ).
Z mého pohledu by se dalo věřit teorii o tom, že si duše zvolí ty správné rodiče, kterým se narodí, aby mohla rozvíjet to, co miluje a co jí dělá šťastnou. A pokud sdílíte s rodiči i stejnou branži, tak moje oblíbené Motto: „Učme se i z chyb ostatních, ať jich sami nemusíme dělat tolik“, platí dvojnásob (navíc je to „z první ruky“).
A jako v kterékoliv jiné práci, čím dřív se člověk dostane k tomu, jak to funguje, tím dřív si může dělat vlastní názor, učit se a potkávat lidi z branže. Já s tím začal už u maminky v bříšku. Možná mě napadla ještě jedna věc, která je tak trochu dvousečná, že díky respektu a lásce k tátovi, mi úplně chybí ta mezigenerační rock and rollová revolta.

Jak vzpomínáš na svou epizodu v legendární Katapultu po boku otce? Zvláště když vezmeme v úvahu, že místo bubeníka v této kapele je místo nejisté...

Bylo to 8 nádherných let. Ten pocit, který jsem měl při hraní s tátou, tak jsem od té doby zažil jen jednou a je to něco výjimečného - už teď se nemůžu dočkat, až vyroste neteřinka, která si letos od Ježíška přála bicí soupravu.
A samozřejmě, co víc by si třináctiletý kluk, který doma 8 hodin denně mlátí do bubnů, mohl přát, než zapadnout do koncertního koloběhu kapely, která má tisíce fanoušků. Bylo to pro mě takové „osmileté gymnázium rock and rollu“ - i když trochu internátního typu - žádné dívky, alkohol a přísný dozor (smích). Táta s Oldou se v té době ke mně chovali jako postavy z Rychlých šípů. Nebýt Tolji Kohouta, který mě aspoň teoreticky zasvěcoval do hudebního světa, a rozhodně nebyl skoupý na pikantní historky, tak jsem druhý Mirek Dušín.
Kdysi mi kamarád řekl, že být v bubeníkem v Katapultu je nebezpečnější, než dělat v uranových dolech, ale to už myslím dávno neplatí. Katapult teď funguje ve stejné sestavě rekordní dobu a já osobně se taky cítím skvěle, takže myslím, že žádné další přírůstky do černé kroniky v nejbližší době nehrozí.

S jakou vlastní sestavou teď vystupuješ?

Jsem rád, že kapelu tvoří skvělá parta lidí, se kterou je radost se vidět i mimo "práci". Roman Pezlar - bicí nástroje, zpěv, Michal Sýkora - kytara, zpěv (když je třeba, tak i klávesové nástroje) a Marek Abrahám - basová kytara.

Kdo se stará o texty a muziku?

Už třetím rokem se snažím nenásilnou formou (podobně jako když se manželka ptá manžela, jestli už přidělal tu poličku), motivovat Michala Sýkoru ať přinese svoje nápady. Zatím slibem nezarmoutil, takže většinou se jedná o moje písničky. U textů je to podobné, ale přeci jenom občas se mi podaří něco „vymámit“ z lidí jako Honza Martinek, Jakub Kořínek, nebo Barbara Směšná.

Kde všude vás je vidět?

V současné době převážně na internetu (Web, YT, FB) a v lednu na Čt Art. Ale jinak samozřejmě všichni věříme, že se brzy vše vrátí do normálu a zase budeme jezdit po celé republice a konečně splníme slib a zavítáme opět na Slovensko.

Tento rok se moc nepodařil, přesto se musím zeptat, jak se vyvíjel?

Každá doba má své pro a proti. Při prvním lockdownu jsem si vzpomněl na tátu, který v 80. letech kvůli zákazu nesměl hrát a došlo mi, že ani jednou jsem ho neslyšel si stěžovat, nebo se litovat. Já osobně si letošní jaro užil na maximum, přišlo mi, jako by nám příroda chtěla vynahradit to, co se dělo kolem. Po několika letech bylo opravdu jaro - ne jen mrazy, které po pár dnech přejdou do veder, ideální počasí, krásná příroda a klid - měsíc jsem měl pocit, že mám rozbitý telefon a email.
A naštěstí kolem muziky je tolik práce, co se musí udělat i mimo koncertů... aspoň jsem mohl v klidu dodělat několik restů a nabrat síly na letní „blázinec“. Od začátku července do konce září jsem měl dva dny volna, takže i to podzimní uvolnění jsem částečně přivítal jako způsob omezení workoholismu.

Co říkáte v kapele na covery?

Cover je pro mě touha vzít si do ruky nástroj a zahrát si oblíbenou písničku, tak jsem začínal s bubnama a kytarou. Jako dítě jsem seděl hodiny s „Já písnička“ a kytarou, hrál si písničky Petra Nováka, Olympicu, Katapultu, Ivana Hlase a dalších a pak si koupil zpěvníky Rolling Stones atd.. Do dnes když slyším písničku, která se mi líbí, tak si jí chci zkusit zahrát. A vůbec se nebráním sem tam zařadit do repertoáru převzatou písničku, jednak to posluchačům ukazuje naše kořeny a občas to i do kapely vdechne jiný náboj.
Stejně tak rád slyším covery našich písniček. To, že si někdo vybere mojí/naší písničku, kterou zahraje, je jedna z největších hudebních poct - ať už je provedení jakékoliv, tak vždycky potěší.

Jsou nějaké sny? Kde nebo s kým si zahrát?

Nechci působit jako člověk nad hrobem, ale s tou nejupřímnější vděčností musím konstatovat, že většinu muzikantských snů, aspoň co se naší republiky týká, jsem si splnil. Osm let s tátou v Katapultu, doprovázel jsem Ivana Mládka (podle mě jedna z největších osobností a naprosto úžasný člověk), občas zaskočím v George & Beatovens na bicí (při písničkách Petra Nováka mám vždycky husí kůži), zahrál jsem si s Ivanem Hlasem (jeho „Šakalí léta“ byla soundtrackem let na základní škole), nahrával jsem na desky Žlutého psa a Ondřeje Hejmy (s první kapelou „Inventura“ jsme hráli cover písničky „Žlutý pes“), dokonce jsem zpíval na jednom pódiu s Karlem Gottem.
A zbytek se mi splnil právě při nahrávání desky „Můj táta Dědek“, kdy jsem se ve studiu potkal s Milanem Broumem, Wojttou Říhou, Petrem Šťastným a Milanem Špalkem (Kabát naši třídu doprovázel celé studium na gymnáziu).
Takže mi zůstal jeden velký sen - překročit hranici 300 koncertů v jednom roce. Snad brzy.

Kde vás případní promotéři akcí najdou?

Nejsnadněji na www.michalsindelar.cz - tam je i možné objednat CD.

Tak díky za příjemné povídání a zajímavé vzpomínky a čau v lepších časech.

Videoklip z nové desky:

P.S.: https://www.youtube.com/watch?v=1jyk8KjvtuY
Co na tom sejde: https://www.youtube.com/watch?v=H_8G_qIqMR4
Teaser k dokumentu na Čt: https://www.youtube.com/watch?v=8itNsSDgRQ8

Hosté desky:
Milan Špalek https://www.youtube.com/watch?v=J8tO4AY7inw
Milan Broum https://www.youtube.com/watch?v=fxzFU-P6jFA
Wojtta Říha https://www.youtube.com/watch?v=l7HlmzTCAV4
Karel Novák https://www.youtube.com/watch?v=X37Q86nKDCc
Petr Šťastný https://www.youtube.com/watch?v=QZhUi8FCXOc

Zasílání
Upozornění na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments