Ladislav Vostárek - textař hitů, na které nikdy nezapomenete - oslavil narozeniny novou knížkou

„Hudba je buď dobrá nebo špatná!“
Mluvit o Ladislavu Vostárkovi jako textařovi se nabízí, ale je to jen část jeho života. Přesněji řečeno, kromě toho, že napsal texty k takovým legendárním hitům, jako například Stovky hotelů, Až, Vojín XY, Půlnoční závodní dráha a další mega hity skupiny Katapult, nebo že složil dvě nejslavnější skladby skupiny Turbo, a to Hráč nebo Chtěl jsem mít, byl rovněž zakladatelem obou kapel, založil a hlasem doprovodil skladby skupiny Mýdlo, spolupracoval s kapelou OK Band nebo Progress a jeho výčet aktivit by pokračoval dál, ale to si každý může najít na internetu. Letos oslavil, tento vskutku slavný „bigbíťák“ a velice aktivní člověk, krásných 75 let a tak si nadělil sám velice sledovanou a žádanou knížku Jen jednou dostat šanci, kde si název vzal z další „Kaťácké“ skladby, kterou otextoval. A kde jinde, než na Muzice.cz si pokecat s tak významnou osobou, která zanechala trvalou stopu v českých hudebních vodách a udělal mnoha generacím radost.

Basketbalista, automobilový závodník, golfista, právník, spisovatel, ba i zpěvák, a hlavně textař řady neuvěřitelných hitů. Jak se to stane, že sportovec, úředník a vůbec multifunkční člověk propadne takovým způsobem bigbítu, že se stane nezapomenutelným autorem tolika hitů?

Zapomněl jsi ještě na řidiče kropicího auta, řidiče sněžného pluhu, vojína XY u PTP praporu a taxikáře. Vraťme se však zpět k otázce. Abych byl upřímný, jak se to stalo, že jsem žil bigbítem, stejně jako jak jsem jím žít na čas přestal opravdu nevím. Ale vím, že ať jsem dělal, co jsem dělal, dělal jsem to rád, a tak dlouho, dokud mně to bavilo. Přitom jsem se pokoušel řídit radou dědy Alexina, který mi prozradil tajemství, které prozradím i tobě. Ať děláš, co děláš, dělej to nejlépe jak umíš a o úspěch se nebudeš muset starat. Časem přijde sám. Omlouvám se, že ti tykám, ale starší než já je tu už jen hnědý uhlí.

Z čeho jste čerpal nápady na texty?

Ze života. To přece už objevil Bohumil Hrabal a spousta dalších dobrých spisovatelů před ním. Stačí se přece na chvíli zastavit mezi živými lidmi, otevřít oči a nastavit uši a bedlivě je pozorovat, a hlavně jim naslouchat, tam to všechno najdeš. Většina mých textů jsou koncentrované zápisy příběhů a tužeb mých i neznámých kolemjdoucích. Slogan „Jsou špatný dny, kdy ani vstávat nechci,“ nemyslím si, že by na celém světě žil dospělý člověk, kterého podobný stav aspoň jednou v životě nepotkal a chtělo to jen najít vhodnou formu, ve které se to papír unese a Olda Říha dokáže zhudebnit a zazpívat. A slogan Hlupák váhá, to přece není žádná raketová věda, stačí projít kterýmkoliv z míst na světě a pozorovat kolemjdoucí musí tě to určitě napadnout.
Ohledně transformace života do psané formy mi nedávno mi otevřel oči kamarád Boris Filan, autor největších hitů Elánu. Jelikož jsem svůj poslední text napsal před 16 lety, nebyl jsem si zcela jist, v jaké jsem formě. Proto jsem mu poslal nástřel rough mixů mých posledních textů pro album Noční dravci, které krásně zhudebnil Míra Chrástka (Turbo). Odpověděl mi lakonicky: „Starký vieš, my máme obrovskú výhodu, lebo my vieme remeslo“ a já si uvědomil, že to není jenom o tématu a příběhu, případně o tom, jak ho uchopíš a dáš na papír, ale především o tom, jak moc se „badáš“, zdali se tvůj text bude zpěvákovi dobře zpívat, zdali, jak my říkáme, mu půjde do huby.

Když píšu texty já, potřebuji k tomu své cigárko a sklenku vína. jak to máte vy?

Přiznám se opět že nevím, že je to různé, většinou ani cigárko ani sklenka, protože jak jsem shora uvedl, je to práce jako každá jiná, na kterou se musíš soustředit, a proto se nemohu rozptylovat ani cigárkem ani sklenkou. U mě to funguje, tak, že si představím každý text jako zmuchlané a zamotané klubíčko příze a nejdůležitější je najít ten správný konec a pak jej pevně uchopit a začít navíjet, dokud se nedopracuješ ke konci. Dám ti příklad z reálného života, týká se sloganu „a co děti, mají si kde hrát“ a dovolím si ocitovat úryvek z mé knihy:
Svazáci nás ukecali, ať s Oldou napíšeme nějakou politicky angažovanou píseň, třeba jako Pepa Laufer píseň o kapitánovi Minaříkovi nebo Petr Janda, když napsal pro Olympic Únos a když se s tou písní přihlásíme na Sokolovský festival a soudruzi uvidí, že i Katapult se angažuje, tak se nám ty zákazy podaří s pomocí svazáků prolomit.
Tak jsme si s nimi plácli a já sedl a pustil se do psaní. Politika ani angažovanost mi ale nějak nešly do huby, a tak jsem bloumal kolem psacího stolu a pouštěl kolem dokola nějakou úplně jinou cizí hudbu. A najednou mi to při More than this od Roxy Music sepnulo a text se začal sypat. Do rána jsem měl hotový text k písni Až, na kterém jsem nemusel měnit ani čárku, kromě názvu A co děti, mají si kde hrát. Myslím, že se Oldovi Říhovi zdál dlouhý a angažovaně návodný. Oba jsme navíc byli rádi, že máme hotovou angažovanou píseň, aniž bychom měli sebemenší důvod se stydět za to, že bychom se tím textem bolševikovi nějak zaprodali, jako ostatní. Když jsem text předával Oldovi, padl kromě výhrady k dlouhému názvu pouze jeden jediný dotaz, proč zrovna rok 2006. Odpověděl jsem mu po pravdě. Hezky se to rýmuje, zní to moderně a futuristicky, ale především je to rok, ve kterém půjdu do důchodu. Tenkrát se nám to zdálo tak neskutečně daleko, že jsme ani nevěřili, že se toho někdy dožijeme.

Který text byl první a pro koho a který naopak poslední?

První text byl pro Oldu a jmenoval se Půlnoční závodní dráha a byli jsme na něj dva já a kamarád, redaktor Čs. sportu Milan Flanderka, který si jako „prduch“ přivydělává v Právu. A poslední se jmenuje Království ledový a napsal jsem jej na pecku, o které Míra Chrásta ani netušil jaký stvořil hudební poklad, protože ji původně chtěl udělat jako instrumentálku. Když jsem ji slyšel poprvé, omámil mně ten stesk mrazivých polárních sněhových plání, který jsem z té melodie cítil a v hlavě se mi spojil s žalem nad úmrtím mé milované manželky, která mě 44 let provázela dobrým i zlým. Věřím, že až si to poslechneš, dáš mi za pravdu, že je to obrovská síla.

V současnosti se na pultě objevila vaše kniha Jen jednou dostat šanci. Má titul skladby návaznost na hit skupiny Katapult z roku 1980?

Samozřejmě! Já jsem ten kluk který uchopil tu svoji šanci a vyhnal ji na vrchol, jenom na tu kytaru hrát neumím.

Co v knížce najde fanoušek českého bigbítu?

Mapuje moji cestu životem o hornického učiliště do současnosti, obrázky od mých přátel z řad výtvarníků jako je Jirka Slíva, Josef Blecha a kamarád z ranných dob bigbítu a dnes hvězda mezinárodního formátu Petr Sís, který tvoří v New Yorku. Kromě toho stovku mých textů, o kterých se domnívám, že by si je mohli potenciální hudební skladatelé zkusit zhudebnit po svém, a pro tebe informace, že dva z nich ještě zhudebněny nebyly. No a aby se čtenář nenudil, pokusil jsem se trochu poodhalit oponu šaten a zákulisí a života kapel na cestách na koncertních turné stejně jako poodhalit souvislosti či impulsy za kterých vznikly některých mých stěžejních textů.

Předpokládám, že kniha je k dispozici „u všech dobrých prodejců...“

Zklamu tě, jediným dobrým prodejcem jsem já sám a můj privátní e-shop www.ladislavvostarek.cz, protože mně můj vydatel trochu vyšplouchl a knihu jsem se rozhodl vydat vlastním nákladem ať to stojí co to stojí.

Jaký máte názor na covery?

Myslím, že hudbu lze dělit pouze na dobrou nebo špatnou a mnozí by byli překvapeni, kolik písní se stalo hitem teprve díky své cover verzi. Vezmi Jimiho Hendrixe a jeho verze All Along The Watchtower nebo Hey Joe, stejně jako Aerosmith s Come Together, popřípadě Lenny Kravitze s American Woman nebo Claptonův slavný Cocaine. Ze zkušenosti vím, že existuje mnohokrát víc skvělých muzikantů a zpěváků než skvělých skladatelů a textařů, takže co jim, když chtějí hrát dobrou muziku zbývá než sáhnout po písni, kterou již někdo nahrál a nazpíval a udělat ji po svém. Někdy ten výsledek nestojí za moc a někdy je to jako u těch shora uvedených bomba. U nás byl v hledání vhodného materiálu zdaleka nejlepší Franta Ringo Čech. Ať už v dobách bubble-gumu, kdy hity Papoušek Kakadu, Parní stroj, Tygr z Indie pro Viktora Sodomu a Shut Up dokázal vykouzlit z poměrně neznámých zahraničních písní, ale u Jirky Schelingera již sahal po repertoárů těch největších jako byli Black Sabbath nebo Deep Purple a přesto publikum ty písně dodnes miluje.

Je nějaký světový hit, který byste rád „obšťastnil“ svým textem?

Žádný mě nenapadá, já se v tom přebírání světových hitů tenkrát nejel. Jediná cizí píseň, kterou jsem otextoval bylo pro Honzu Farmera Obermayera z bájných Matadors, když na stará kolena objížděl republiku s dvěma krásnými děvčaty. Ta kapela se jmenovala Modi a je pro něj otextoval stařičkých filmový Le Cangaseiro a nazval jej O jé jak je to dávno.

Nedávno jste byl v TV pořadu Honzy Dědka a tam padla sázka s hercem Zímou ohledně skladby Hráč skupiny Turbo v návaznosti na hit švédských Europe The Final Coutdown. Asi jste musel hodně krát na toto téma diskutovat, zda jde o "kopírku" hitu, nebo jen tendenční nápad v našich podmínkách?

Ten zvuk fanfár lesních a francouzských rohů byly okouzlující a my jsme mu podlehli, aniž bychom si uvědomili, že je tak zavádějící, že na té písni navěky ulpí jako slina to obvinění z plagiátorství. A to i přesto, že kromě barvy zvuku tam není ani nota stejná. Kromě toho z obdobného provinění byl viněn i Petr Janda, nevzpomenu si na název té písně, ale Valenta se snažil o podobný dojem.

V první otázce jsem napsal slovo zpěvák. Jako pamětník "pracovních sobot" si totiž pamatuji singl skupiny Mýdlo s hitem Da, Da Da německé formace Trio a song Po noční. Tady jste se představil jako docela slušně flegmatický pěvec. Ještě si vybavuji skladbu Dieta a Půjdu zas spát sám. Jak se rodil nápad pánů Vostárek-Kočandrle (OK Band)?

Vrcholem zábavy v hudební branži se pro mě stal můj a Vláďův projekt MÝDLO. Z původního žertu, natočeného ve volné chvíli v oblíbeném budějovickém rozhlase, vznikl nakonec supraphonský singl, na kterém byla česká coververze super hitu německé skupiny Trio Da, Da, Da, ich lieb dich nicht, du liebst mich nicht, kterou natočil i Lou Fanánek Hagen. Na B-stranu jsme spáchali píseň, kterou sice všichni znají jako Já, když vstávám, poslouchám zákrutu, ale my jí z obav před hněvem pracujících v trojsměnném provozu dali název Po noční. Zároveň to posloužilo jako varování chlapcům z Turba, že když se dobře vymyslí a prezentuje hudební produkt, hvězdou šoubyznysu se může stát i cvičená opice, protože to, co na té desce předvádím, by stejně dobře zvládla polovina opičího pavilonu v zoologické zahradě.
Proklamovaný důkaz platnosti teze o cvičené opici v šoubyznysu se stal skutečností. Singl vyhrál žebříček Top 20 Supraphonu s tím, že hlavním hitem byla B-strana s písní Po noční. Abychom to dohnali k dokonalosti, režisér pořadu Televizní klub mladých mě navlékl do noční košile s čepičkou, jako má Křemílek s Vochomůrkou, a uložil do postele z dvacátých let. Před postel položil jako vycpaného tygra Jirku Vondráčka s malinkým synťáčkem Casio, za buben posadil Jirkovu manželku Hanku, španělku dal do v ručiček malému synkovi mojí budoucí choti Máji Jakubovi a vedle něho se batolila malinká Lucka Vondráčková, která ještě netušila, jaká z ní bude hvězda.
Inteligenti, kteří vše pochopili, se bavili skoro tak hodně jako my, když jsme to točili, a blbci? Blbci to vzali jako vždy vážně a napsali „seriózní kritiku“. Někteří odborníci to rozebírali z hudebního hlediska, byť o hudbu vůbec nešlo, a ti zarytější se opravdu pustili do obrany pracujících v trojsměnném provozu.
Po úspěchu prvního singlu nás ukecal konkurenční vydavatel Panton, že by chtěli Mýdlo také, a tak, inspirováni slavnými The Stranglers, jsme napsali a natočili valčík Půjdu zas spát sám. Ten nám nazpíval jeden student HAMU, kterého si raději nedovolím jmenovat, abych mu nepokazil kariéru slavného operního zpěváka, a na druhou stranu další ptákovinu pod názvem Dieta. I tato píseň se dočkala obrazového ztvárnění v Televizním klubu mladých, ale na rozdíl od zákruty to bylo hodně strojené, až kožené a hlavně bez koulí. Pamatuji si, že jsem tenkrát dostal za 16 hodin natáčení honorář 120 Kčs, ale výdaje na konzumní rekvizity (bifteky atp.) činily 2 400 Kčs, protože při každém opakování bylo třeba nový biftek.
Mýdlo považuji za nejveselejší počin, na kterém jsem se kdy s nějakou kapelou či skladatelem podílel. Vladimír je totiž inteligentní a vzdělaný člověk se smyslem pro jemný humor. A navíc s Mýdlem nebyl vůbec žádný průser.

Jak hodnotíte dnešní texty a hudbu všeobecně?

Muzikant jsou dnes mnohem lépe technicky vybaveni, je vidět, že většina z nich má své nástroje opravdu v „paži“, objevila se spousta skvělých zpěváků a zpěvaček, jenom se obávám, že nemají, až na výjimky, co hrát a zpívat. A pokud jde o texty, tak to vystihl Boris Filan, když řekl, že většině těch mladých a nadějných chybí řemeslo a kromě toho si neváží našeho rodného jazyka, když tu češtinu, která má zpravidla přízvuk na první době roubují na muziku, kde je přízvuk na druhé a čtvrté. Nevím jak ty, ale mě to tahá za uši. Ale jak jsem si uvědomil, dnes velká většina mladých neumí pořádně česky, včetně absolventů vysokých škol. Sice válí větný rozbor jako když bičem mrská, ale napsat pořádný esej…

Je někdo u nás, kdo vám „šmakuje“ a naopak, kdo se tak zvaně „nepovedl“?

Kromě mě blízkých kapel jako je Katapult, Turbo, Elán, Tublatanka, kde je to spíš srdeční záležitost se mi líbí Kabát a Tři sestry, nejenom protože mají nesmazatelný rukopis a poznám je podle prvních akordů, potěší mě Lucka Bílá s Arakainem, zaujal mě svým posledním CD Doktor PP a zcela nedávno Teplická kapela Hlahol svým statečným vystoupením, vysílaným na FB on line konaným na půdě jejich domovského klubu. Většina těch ostatních mi tak nějak splývá, téměř je od sebe nedokážu rozeznat. To je asi tím, že poslouchám Rádio Beat a tam je asi nehrají.

Velice děkuji za sebe i za naše čtenáře a dodatečně přejeme, jak my říkáme, „fšicko najlepčí aj z tohoto rázovitého kraja“. Ještě štěstí, že všechny hity Katapultu znám zpaměti... A aby fanoušci dobrého bigbítu a živočišné historie nemuseli listovat v článku, připomínám adresu https://eshop.ladislavvostarek.cz/, kde zmíněnou knížku seženou.
A jak jsme se spolu domluvili, vymyslíme pro našince i soutěž!

Zasílání
Upozornění na
guest
1 Komentář
Nejnovější
Nejstarší Nejvíc hlasů
Inline Feedbacks
View all comments
Marcel
Marcel
13. 5. 2021 13:04

Dobre poctenicko....
Dik