Kytarová legenda Andonis Civopulos

Je povzbudivé, že mi to ještě jde!

Představovat toho geniálního kytaristu se mnohým bude zdát nošením dříví do lesa, ale za připomenutí určitě stojí, protože každý, kdo tohoto barda vidí na podiu drtit svou kytaru, neuvěří mu věk a ani to, že by ho to nebavilo. Bývalý spoluhráč Věry Špinarové ,člen kapel Special a Legendy se vrací je úspěšným skladatelem a virtuózním kytarovým mágem, který si v současnosti plní svůj životní sen – vlastní sólová deska plná výživných rockových rifů a řady pěveckých překvapení.

Tony, pojďme nejprve trochu pátrat v paměti – logicky se zeptám na to, na co jsem se ještě nikdy neptal – od kolik hraješ?

Na kytaru hraju asi od 12 let a první byla zaručeně ta malá španělka za 120 korun. Až o něco později jsem si půjčoval od bráchy elektrické kytary značek Jolana jako Star a Hurican. Moje první pořádná kytara byla Jolana Alexandra (kopie Gibson ES 335) Sunburst, kterou mi koupila mamka za nějakých 2700 korun. Byla pěkně zpracovaná, až na slabé snímače a krk trochu poleno, ale byla moje. Školení bylo na klepáči u baráku, kde jsme hráli Beatles, Stouny, The Kings, Olympic, Matadors, Flamengo, Petra Nováka atd.

Vzpomínáš si ještě na svůj megakoncert k šedesátinám v našlapané RnR Garage?

Ano, ten koncert se hodně povedl, zahrál jsem si tam skoro se všema kapelama, s kterýma jsem v průběhu let působil. Koncert je zaznamenán na DVD a CD v super kvalitě a taky je to bohužel poslední vstoupení Specialu s Věrkou Špinarovou.

A co poté.. Změnilo se něco?

Hodně hraní s Legendama a občasné hraní se Specialem, Jammy Jackem (Toto revival) a různá hostování. Nějaké velké změny se nekonaly.

Před časem jsme spolu v rádiu mluvili o tvé nové desce, ale ta je zatím zahalena tajemstvím jako hrad v Karpatech..

Jo jo, natáčím své autorské CD ve studiu Petrovice u Bena, na kterém budou instrumentálky, ale i zpívané skladby, jež namátkou nazpívali Petr Kolář, Petr Bende, Roman Dragoun, Petr Němec, Dáša Glatzová, Lucie Roubičková, Marcel Bláha a muzikanti z Ostravska i z Valmezu. Zatím nedovedu říct, kdy vyjde. Až to bude, tak to bude. (smích)

No pěkná řádka zajímavých hlasů.. Ale protože dominantní bude zcela jistě kytara, tak se chtě nechtě musím zeptat, na co hraješ a nebo se rovnou pochlub co vlastníš za skvosty doma?

Co se týče kytar, mám jich několik jako každý kytarový maniak (smích). Z Gibsonů preferuju LP, SG, ES 335 a Explorer. Ten jsem si oblíbil v 80. letech letech u Věrky, v té době se to moc nedalo sehnat, tak jsem si udělal za pomoci Ivo Pořízky vlastní. U Fenderů jasná volba Stratocaster, který mám ale upravený na HSS sadu snímačů, ale mám i CS s klasickými singly. Telacaster jsem zvolil od kalifornské značky LsL která dělá skvěle znějící Twang Tele. Pak jsou na řadě boutique značky jako Suhr, tam používám často model Guthrie Govan, což je neuvěřitelný kytarový blázen a líbí se mi, že konstrukce kytary je jako u LP, což je tělo a krk z mahagonu, na topu je krásný žíhaný javor a podrženo barvou Chorcoal. Z těch dalších boutique jsou Tom Anderson, Prs, Tyler, Music Man a LsL: tohle jsou top kytary spíše moderního ražení, vesměs buď HSS, HSH nebo HH kombinace snímačů…prostě pro puristy to moc není. Velmi rád hraju na Music Man Luke signature model mého oblíbence od roku 1977 Steva Lukathera. Akusticky s Legendama hraju nejvíc na Yamaha CPX 15 West, dále doma si brnkám na Gibson 185 CE, no a nylonku mám starého Furcha. Myslím JVC, tehdy mi to dělal Furch na zakázku, jelikož nemám rád nultý pražec 52 a udělal mi cca 47. Holt nylonka ještě někde na mě čeká. Na otázku 5 top kytar se špatně odpovídá, záleží vždy, na co. Ale jak už jsem psal, univerzál, co vozím, je Suhr modern, Gibson LP R9 na Zeppeliny, MM Luke, Gibson ES 335 na něco klasičtějšího, blues a tak, a teď mám nově Prs P22, což je kytara i s Piezzem v tremolu a je fajn, že ve skladbě mohu minipřepínačem změnit ihned zvuk elektrické kytary na akustický v celkem věrném zvuku. Rád bych i vozil Telecastera, ale to balení po hraní je běs.

Vzpomenul jsi Lukhatera – co vzory?

Největší guru je Steve Lukather, ale těch kytaristů, co mě ovlivnili, je možná sto. Když začnu od dětství, tak třeba George Harrison, Radim Hladík, Eric Clapton, Jimi Hendrix, Ritchie Blackmore, Jan Akkerman, Rory Gallagher, Jeff Beck, Jimmy Page, Allan Holdsworth, Mike Box, Yngwie Malmsteen, EVH, Brad Gillis, Joe Satriani, Steve Vai, Al di Meola, Santana, Ian Crichton, Tony Iommi, Eric Johnson, Michael Landau, Michael Thompson, Dan Huff, Steve Stevens, Andy Timmons, Eagles, Styx, Foreigner, Brian May, Tom Scholz atd. Určitě jsem na spousty zapomněl, tak sorry, ale napadají mne ještě mé jazzové vzory Larry Carlton, Lee Rittenour, Robben Ford, B. B. King, George Benson a Joe Pass.

Už jsme se nejednou spolu bavili, že staří a opotřebovaní by měli uvolnit místo mladším a progresivnějším,(smích), ale než se tak stane, musíš si své nástupce vychovat. Jde to a nebo..

Výuka žáků mě moc nebaví, měl jsem jich pár a mám i nabídky, ale nemám na to nervy (smích). Jelikož dost hraju, mám potom raději doma pohodu a relax. Výuka probíhala tak, že žák dostal úkol naučit se něco, co ho baví. A během lekce mu řeknu, kde dělá chyby, nebo ho učím improvizovat do určité harmonie, licky, fígly a různé styly od rocku po country. Zajímavé akordy a co do nich hrát a nakonec jsem třeba dělal doprovod a žák si improvizoval.

A teď do současnosti – Speciál, původní sestava doprovodné kapely Věrky Špinarové a dnes s legendárním Petrem Němcem

Se Specialem hrajeme osvědčené pecky z vlastního repertoáru jako Samuraj, Štěstí není na prodej, Kamion a Útěk, které zazpívá Petr a zazní rockovky od Věrky jako Koncert, Jdeš vítězný, Pár figurin a Koukej, kamaráde v podání Dáši Glatzové. Zahrajeme i Black Dog od Led Zeppelin a pecky od Aerosmith, Black Crowes, Billyho Idola, Prince.. Myslím, že se každý má na našem koncertě na co těšit a i nějaká ta instrumentálka se objeví. To víš, baví mě to protože hrajeme vlastní, převážně moje věci (smích)

Nahrál jsi mi na smeč – jak skládáš hudbu?

To záleží. Vesměs si nápady točím na zoom nahrávátko, mobil a pak vybírám. No a pak tvořím na 24 stopém nahrávátku, kde si dělám demo. Pokud potřebuju nějakého muzikanta, napíšu mu to do not plus značky. Jo, když jsme točívali elpíčka v těch 70. a 80. letech, musely být aranže pro režiséra ve studiu, aby se na něco nezapomnělo, to byla velká škola! V roce 2005, kdy jsem se sešli s Věrkou a Specialem u natáčení její poslední řadové desky Čas můj za to stál, už byly jen party pro muzikanty. Prostě nová doba. Z toho CD hrajeme třeba bluesovku Lži a hraj na text Jardy Wykrenta nebo Stříbrnou lžičku ve funky stylu a taky Stýskání, kde napsal text Petr Šiška. Zpěv teď u nás výborně obstarává Dáša Glatzová, která zpívá Věrčinu muziku po svém a má dobrou zpětnou vazbu od publika. No a Petr Němec, to je ďáblík a stále mladík.

Takže slovy Petra Jandy, jste to vy jak za mlada, i když každý už jinak vypadá..

Je fajn, že hrajeme v původní sestavě cca od roku 1983. Taková malá příhoda – hráli jsme v Sedlnicích – před koncertem přišel nesmělý synek, tak asi po padesátce, a donesl LP 85 Special a já mu říkám: „To máš štěstí, jsme tady všichni krom Věrky bohužel“.

Na závěr a narovinu pro muzika.cz – baví tě to ještě? (smích)

No ano, stále mě to baví, stačí se podívat na fotky s Legendama nebo Specialem a s kýmkoli jiným a číší z toho energie, aspoň si to myslím (smích). Pro mne je důležitý dobrý pocit na pódiu, taky odezva publika, a pak to jde samo. Díky mému vybavení na pódiu se to daří. Dokonce se stává, že za mnou chodí lidé, a ačkoli to nejsou kytaristi nebo muzikanti, vyseknou mi poklonu, že na tu kytaru „fajně“ vybrnkávám (smích). Tak to je velice povzbudivé, že mi to ještě jde.

Díky a jakmile vyjde CD – uděláme soutěž na našem portálu. Ať se daří.. a basta!!!

REKLAMA