CESTA JE PRACH A ŠTĚRK A UDUSANÁ HLÍNA…

Musel jsem zvolit kousek „Krylovky“ abych vůbec nějak začal své dnešní blogové rozjímání…V poslední době jsem napříč spektrem slyšel mnohé o našich cestách, dálnicích , o rekonstrukcích a jak je vlastně všechno fajn.. OPRAVDU?

Story nazvané „D1 v ČR“ má obrovskou sledovanost a i mediální podporu. Zoufat si nad našimi cestami je asi stejné jako chtít fotbal v ČR bez korupce. A přece lidé nadávají, auta se na cestách trápí a mechanici si mnou ruce. Už né tak pojišťovny. Stav a úroveň našich cesta je skutečně tristní jako věčné hádky našich politiků, kteří ovšem v zápalu boje jen tak meziřečí si zase kousek platu přidají a aby to řádně kompenzovali, sníži si ceny své „luxusní kantýnské stravy“ v parlamentu . Ale zpět na cesty… K dnešnímu zamyšlení mě inspirovaly dvě věci – prvně úvod jednoho článku na FB od kolegy, který napsal asi toto:
„Představte si, že by se za dva dny stihla opravit Nádražní ulice…nebo železniční most na Místecké v Ostravě.. A teď se probuďte, protože tohle se děje jen za našimi hranicemi, třeba v Nizozemí!“
To mi stačilo abych si vzpoměl na mou nedávnou cestu do Chorvatska, kde jsem nebyl 10 let a kde za tu dobu vyrostly krásné, rovné cesty bez pohyblivého podloží, kde je dostatek pruhů, výborné až neskutečně fantastické značení a vše tak nějak v klidu funguje a roste a vy nikde nikoho nevidíte…Možná proto, že nejvíce práce v tomto směru se možná dělá v noci. kdoví, rozhodně ale stav našich cest je v jiné dimenzi a patrně připravené jen na kolony armádních vozidel NATO, na které jako ovce máváme a jsme šťastni. No opět mé oblíbené – KDO VÍ…
Před pár dny mne o stavu a opravách našich cest ubezpečili v okrajové části Ostravy, kde rozsekali cestu, vyfrézovali díry, jednu vedle druhé – místo toho aby se konečně udělal jednou pro vždy pořádná cesta a s pořádného materiálu. To né, to se raději bude řezat, lepit, šidit na materiálu, pak se vymlouvat, nakonec to začne praskat a jsme zase v háji…
A tak bych mohl pokračovat do nekonečna, například o tom, jak vznikala nová dálnice z Ostravy na Polsko, ze kterého se stal tankodrom, o přejezdech kde skáčeme jako zfetlý los po brněnských polích a o kanálech, které dodnes neumí naši cestáři pořádně zakomponovat.. No tak jsem se vykecal, řeknete si, ale pravdou je, že i v kdysi tragickém Polsku se dá dneska lépe jezdit a při vzpomínce na to, jak jsem z Brna vyjel směrem na Vyškov v páteční poledne, kde jsem našel v okruhu oprav asi pětici odpočívajích dělníků jenom a v Olomouci jsem opět kličkoval jak se dalo, dostal jsem se do Hranic po 3,5 hodinách, pochopil jsem , že než si dávat s maďarským kolegou schůzku v Brně přes týden, bude jistější jet na Bytču a pak Bratislavu, kde jsem za dvě hodiny a opět po klidné a neuvěřitelné slušné cestě.
Trochu , ale jen trochu „poupravím“ jeden názor mé kamarádky Jany v jiném blogu – Moje republika byla a je ČR, země ve které jsem se narodil a žiju, ikdyž pomalu nechci, když to všechno vidím a spočítám . A je mi z toho docela smutno.
Buďte dobří a oči dokořán….