Bohumínské vokální sdružení Sluníčko

Vokální sdružení SLUNÍČKO působí na české hudební scéně od poloviny osmdesátých let, ale v současné sestavě (1. a 2. soprán, 1. a 2. tenor, bas, doprovodná kytara), hraje a zpívá od roku 1996. Sluníčko má žánrově velmi široký záběr - od folku a folklóru, přes černošské spirituály, klasickou a církevní hudbu až po současný převážně bluesový a swingový repertoár a osobitou vlastní tvorbu. Vůdčí osobností je Ota Maňák, který je s tímto projektem propojen snad pupeční šňůrou a se kterým se už nějaký pátek známe. A tak bylo jen otázkou času, kdy dáme slovo. A ten čas nastal v době koronavirové...

Bohumínský vokální soubor Sluníčko

Jak vznikl název Sluníčko?

Kdysi dávno asi v roce1986 mne kamarád, který vedl dětský divadelní kroužek Blesk, požádal, jestli bych nezhudebnil dětské texty do divadelní hry. A stalo se. Jenže musel jsem to ty děti naučit. Od té doby jsem spolupracoval v tomto souboru až do ukončení činnosti. Za tu dobu vzniklo spousta dětských písní. Z dvaceti členů jsem vybral ty hudebně nejmuzikálnější a tím vznikla hudební sekce Sluníčko.

Byla to krásná práce! Děti jsem nešetřil a učil je složitějšímu vokálnímu zpěvu. A Protože jsem byl aktivní muzikant, jezdili jsme na různá vystoupení mezi dospělé hudebníky. Byly to trampské, folkové dokonce i jazzové podia. Sluníčko velmi rychle zařadilo do hudebního světa díky hudebním festivalům, jako byla Porta, Moravský vrabec, Slunovrat, Mohelnický dostavník, Malostranská beseda a mnoho dalších...

V domovském městě Bohumíně jsme pak pořádali jednou měsíčně hudební pořad Folk party, který se po čase přestěhoval do Českého rozhlasu Ostrava. To byla ta největší škola, kterou jsme dostali a nejen my, protože jsme si do svých pořadů mohli zvát různé spřátelené kapely. Mimo to byl hnací motor na tvorbu nových písní a aranží. Název Sluníčko se časem stal problémem pro nás i pořadatele. Ti co nás neznali, měli za to, že jsme dětský soubor a tudíž nás nezvali. Jen ti co nás znali, nebo jen z doslechu si nás pozvali. Přesto jsme si podia užili a užíváme stále, pokud nás pozvou.

Takže se sestava měnila často?

V naši kapele moc velké změny nebyly. Z patnácti členů zůstalo zdravé jádro šesti členů. Radka Kadlíčková, Vladislav Kadlíček, Lenka Maňáková, Petr Kasan, David Maňák a já s kytarou a rákoskou.

Jak dlouho tedy hrajete?

Od první zkoušky a prvních krůčku před mikrofonem. Jak už jsem se zmínil, tak plus mínus od roku 1986 to trvá do dnes v nezměněné sestavě. Neumíme si představit, že by jeden z nás odešel s kapely. To by Sluníčko ukončilo svou činnost. Prostě by to nešlo! Už kvůli barvě vokálů a zvyku. Jsme spolu bez mála 35 let. Je to veliký kus společného života...

Který koncert byl nej, a na který byste raději zapomněli?

Z mého pohledu byly a jsou všechny koncerty velikým svátkem. Každý koncert si užíváme společně s diváky. Je velmi příjemné cítit ten kontakt s posluchači a vnímat jejich reakce na to co jim dáváme, ale to mají všechny kapely si myslím...

Nevzpomínám si na žádný koncert, který by byl pro nás nějak poznamenaný neúspěchem nebo fiaskem. Jak říkám, užíváme si to, i když víme, že nějaké drobné chyby byly. Těm se prostě zasmějeme. Jsou to malé věci, které divák nepostřehne, a když ano, tak promine. A my se z těch chyb učíme!!!

Kam byste se zařadili, co se hudby týče?

To je těžká otázka. Jsme vokální skupina. Zpíváme vše, co se nám líbí a osloví posluchače! Myslím si, že máme široký záběr stylů. Folk, trampská píseň, jazz, lidové, duchovní i vánoční a to vše upravené do vokálu. Vlastní tvorbu.

Kdo se stará o hudbu a texty?

Hudbu k vlastní tvorbě dělám já. V mém případě vzniká hudba na text. Z počátku psala pro nás texty Vendulka Rozsívalová, která bohužel už mezi námi není a na kterou stále vzpomínáme, takže s námi pořád je. Některé texty si vybírám podle toho, jak mě osloví. Skladby, které existují a zaujmou mě, aranžuji do vokální podoby. Na zkoušce společně vše upravíme, což je fajn tvůrčí práce všech...

Hudební vzory v kapele?

Celý můj muzikantský život ovlivnila doba, ve které jsem žil. Lidové písně ve škole, pak trampské písně, ke kterým mě přivedla máma. Mimo to se u nás doma také zpívalo. Ta popová scéna byla také zajímavá, ale největším vzorem byla pro mne polská vokální skupina VOX! Z českých to byl Dobrý večer Kvintet, Spirituál kvintet, také Brontosauři, ale ty nej kapely byly skupiny Manhattan transfer a The Singers Unlimited a další.

Co říkáš na současnou hudební scénu u nás i venku?

Tak tady se neodvažuji nijak scénu hodnotit! Z pohledu člověka, který žil v době malých i velkých orchestrů. V době kdy se hrály kapely v kavárnách, v nočních barech, zábavách na plesech a na jiných akcích bez umělé inteligence a dnešních technických možností je těžké vyjádřit názor jen s nostalgii vzpomínat. Současné hudbě moc nerozumím. Pro mne je velmi okleštěná, vypreparovaná, promiň mi ten výraz, plytká. Z dnešní hudby se vytratilo krásno.

Ano je to dobou. Dnešní generace má jiný pohled, vkus názor a cit. Soudobá hudba a nejen hudba je zaměřená na širokou veřejnost a mladou populaci. Já osobně z toho mám divný pocit, až je mi smutno. Ta lacinost a jednoduchost se stala vzorem pro mladou generaci, která toto považuje za vrchol umění. Je to obraz dnešní doby a asi ji nepředěláme. Ale snad ještě dobrá muzika je k nalezení. Jak se říká, „kdo hledá, najde“! Smutné je, že člověk musí hledat.

Co covery? Ano nebo Ne? Jsme republika revivalů a coverbandů. Vy děláte vlastní muziku, proto ta otázka je na místě!

Také těžké na tuto otázku odpovědět. Můj názor je, že cover by měl sloužit umělci jako učební pomůcka k dosažení vlastního projevu a tvorby. Všichni jsme kopírovali, děláme to i dnes. Napodobovali jsme skladby, které se nám líbily. Za mně Voskovec a Werich, Suchý se Šlitrem atd.

Jenže pak přišla doba dozrání, naučení se pracovat na vlastní pěst. Pokusit se tvořit a hledat sebe. Myslím, že takto hledalo mnoho kapel a jedinců. Proto vznikaly jedinečné, nezapomenutelné skladby a kapely. Hrály a hrají sebe. Dnes o nich víme a vážíme si jich.

Proto cover ano, ale ne aby se stal z toho business. To platí i pro coverbandy. Je to z mého pohledu kalkulace. Avšak tomu se nedá zabránit. Tvorba hudby je veliké poslání, které je posláno z hůry, a proto by člověk neměl tohoto poslání zneužívat. Je to jen můj názor, tak mne neberte vážně.

Díky a doufáme, že se brzo potkáme na nějaké akci. Náš portál vás rád doporučí!

Upozornění na
guest
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments