BLAF slaví 35 let a hodlá lidi bavit dál

To, že revivaly dostanou od pořadatelů více hraní a peněz postrádá logiku!!!

Hudební partička BLAF slaví letos 35 narozeniny a to je už důvod sednou bilancovat, ale také jít kupředu, zpátky ni krok. Originalita skupiny je používaný jazyk, díky které si je veřejnost začala všímat. Tato originalita má i své zápory, a to především proslavení skupiny pouze v regionu a nesrozumitelnost pro česky i polsky mluvící populaci. Pro české obyvatelstvo může připadat skupina, že zpívá polsky a naopak. A přesto se Blaf díky internetu těší oblibě i mimo hranice České republiky a to např. v Rusku, USA nebo Austrálii. Přiblížit si kapelu s Tomem Tomankem není nic jednoduššího ani pro náš muzikantský server.

BLAF

Tome, představ tuto netradiční kapelu?

Po návratu z vojny jsem se rozhodl založit kapelu. Bohužel, to se nepodařilo, ale po půl roce jsem dostal nabídku do country kapely BLAF z Hrádku ve Slezsku, hrát na housle. Jejím repertoárem byly známé písničky Zelenáčů, Plavců, Fešáků apod. Po půl roce trénování se naskytla možnost prvního vystoupení na veřejnosti. Čím tam ale ohromit? Jedině něčím mimořádným. Rozhodli jsme se, že každý napíšeme nějaké písničky. Mně se jich podařilo udělat asi hned šest, a to ve slezském nářečí. A právě ony zabodovaly. A tak jsme se vydali tímto směrem. Bylo to dobré rozhodnutí. Veřejnost o nás začala jevit zájem. Následovaly různé festivaly, koncerty, rozhlas, kazety, nějaké ty CD, videoklip a párkrát i televize. Největším úspěchem kapely je asi to, že to už táhneme třicátým pátým rokem a máme v úmyslu jet dál.

Čili nářečí je to pravé v kapele?

Dá se říci, že ano. Naše originalita spočívá v tom, že jsme jediná kapela na světě zpívající country ve slezském nářečí. To má také svou daň. Jsme populární pouze v regionu od Mostů u Jablunkova po Ostravu, kde jsme srozumitelní. Jinak v tom mají docela chaoz, znají melodii, ale nerozumí nám ani Poláci ani našinci (smích) Ale díky internetu a našincům roztroušeným po zeměkouli se naše hudba poslouchá, čemuž se ohromně těšíme a nehodláme měnit směr. Budeme se nadále držet svého kopyta a zůstaneme u nářečí.

Plánujete nějak budoucnost?

Do budoucna tomu necháváme volný průběh, aby nebylo „přeblafováno“. Jezdíme charitativní koncerty, bály svatby, obecní slavnosti, festivaly, jarmarky, dožínky, tady i v Polsku, prostě my nemáme specifické publikum, s námi se lidé baví, připomínají si jednotlivá nářečí regiónu a oživují si paměť.

V jaké sestavě hrajete? Představ nám ty mušketýry?

Tomáš Tomanek – housle, zpěv, Pavel Buble Sikora – banjo, zpěv, Jan Klus – bicí, zpěv, Robert Kulka – baskytara, zpěv, Honza Pazdera – kytara, zpěv, Richard Kolda Dziubek – kytara, zpěv.

Co jsme ještě neřekli?

…že BLAF hraje country, bluegrassa to tak zvaně „ ponaszimu“. V době účasti na portách náš styl dostal označení Gorolgrass. Hrajeme už 35. rokem a dosud jsme vydali 7 hudebních alb. V pořadí 8. cédéčko chystám jako sólové album s pomocí Blafu a to z důvodů, že už nemáme jednotný názor na písníčky, které chci prosadit. Pomyslného vrcholu BLAF dosáhl cca před 15 léty. Pak začal celkem oslabovat zájem médii. Možná jsme si ublížili i sami, že jsme zaujali párkrát kritický postoj k nejmenovaným osobám na důležitých místech. Počet koncertů ročně si už ale dlouho udržujeme nad čtyřicet.

Mohlo by být ale lépe, nemáte podobné ambice?

Možná by to chtělo manažéra. Dosud ho praktický dělám já, ale díky své práci mám na to stále méně času. Je ale fakt, že si hraní nesháníme, jen bereme, co se nabídne. Můžeme se pochlubit, že od vzniku BLAFU jsme dodnes odehráli 1289 koncertů, koncertíku a dalších akcí. Jsme ale nohama na zemi a uvědomujeme si, že svět už nedobudeme, i když Amerika nám málem vyšla. Jsme vděčni za každou možnost zahrát si a snažíme se přežít, čím jak nejdéle.

A pro letošek už máte něco nasmlouváno?

Letos si snad zahrajeme na Ukrajině. Zatím jsme s BLAFEM navštívili hodně krát Polsko a Slovensko a taky jsme si zahráli na Litvě. Díky nářečí ale hrajeme nejvíc v regionu. To jest od Mostů do Ostravy.

A co covery? Ty vám asi jsou blízké…

To, že kapely hrají covery chápu, ale že je nahrávají a vydávají to už ne. Postradá to smysl. Taky nechápu pořadatele, jak si pozvou autorské kapely a zařazují je v první polovině festivalu a pak dramaturgii gradují revivaly. Nehledě na to, že takovém revivalu zaplatí i o 10 až 20 litrů víc, než kapelám s autorskou tvorbou. Tak mě napadlo, zda by nebylo od věcí rozšířit jméno kapela na BLAF revival a přihodit si na honoráři + 10 litrů (smích)

A co myšlenka na závěr, nějaké „gorolské“ moudro

Asi stárnu. Čím dál víc osobně tíhnu k muzice, na které jsem vyrůstal a tu novou považuji až na výjimky za sračky. Prostě je to čím dál tím měkčí na té české popscéně.